Dne 8.10.2025 se uskutečnila přednáška PhDr. Pavly Pečinkové o výtvarném díle Josefa Čapka.
Pavla Pečinková je historička umění, kurátorka, výtvarná kritička, vysokoškolská pedagožka na Katedře dějin umění a estetiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Původně chtěla být malířkou a navštěvovala Lidovou školu umění v Brně. V letech 1965–1970 absolvovala obor malba na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. V letech 1970–1975 studovala výtvarnou výchovu a bohemistiku na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1978 obhájila doktorát z dějin a teorie výtvarného umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci prací: Výtvarné studie a kritiky bratří Čapků v období před první světovou válkou. V letech 1978–80 absolvovala postgraduální studium estetiky a výtvarné kritiky na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.
Počátkem 90. let si kunsthistorik Jaroslav Slavík, v té době největší znalec výtvarného díla Josefa Čapka, vybral Pavlu Pečinkovou za svého nástupce a předal jí svůj archiv. Pavla Pečinková postupně vydává soupis Čapkova díla, počínaje grafikou (2009). Soupis kreseb Josefa Čapka z veřejných sbírek a pozůstalosti vyšel již ve třech svazcích. Název Pracoval jsem mnoho… převzala z jeho vlastního textu v knížce Psáno do mraků.
Pečinková připravuje soupis karikatur, užité tvorby a scénografií. Jako poslední vyjde soupis grafiky a malby. Je editorkou vybraných textů Josefa Čapka a působí jako recenzentka publikací o díle Josefa Čapka.
Čím je dílo Josefa Čapka výjimečné? Josef Čapek byl příslušníkem předválečné avantgardy, která je ovlivněna kubismem. Nešlo mu o to, aby byl moderním umělcem. On šel svou cestou, šel do hloubky, byl přesvědčený, že umění je posvátné. Tím byl výjimečný. Odmítal být v šiku, skupině. Josef Čapek absolvoval několik uměleckých kariér: spisovatel a výtvarník, ale i jako novinář. Věnoval se grafice a dal základ moderní české grafice. A každá oblast, které se věnoval, jde do hloubky. Celý život se snaží podat pravdivou výpověď o člověku a nenechal se strhnout k žádnému kolektivnímu proudu, žádnou skupinou. Byl sám sebou.
V literární tvorbě Josefa Čapka Dr.Jiří Opelík vysoce hodnotil esej Kulhavý poutník a Psáno do mraků. Tyto dvě knihy Dr. Opelík považoval za vrchol Čapkova umění. Vidí zde spojnici Čapkovy literatury a malby.
Pavla Pečinková se v dnešní přednášce věnovala Čapkově malbě v 2. polovině 30 let:
Motiv „Cesty“ z let 1933-34 publikuje úvahu, co má člověk společného s uměním. Motiv „Mrak“ z roku 1933. Směrem k horizontu se esovitě vine polní cesta lemovaná dramatickými konturami. Po ní jdou smutné postavy žen. Jdou cestou poutníků bez domova, jdou do bezčasí, jdou odnikud nikam, jdou bez naděje. Oblohu halí zlověstný mrak a jen patník s datací v levém dolním rohu je symbolickým milníkem, stopou času. Autor dílem vyjádřil zlověstnou předtuchu válečného konfliktu.
Olej „Náves“ z roku 1937. Kulhavý poutník říká: “Člověk jde a nic zajímavého se neděje“. Josef Čapek si osvojil výrazové prostředky: znázornění hmoty. Tři etapy vývoje člověka: děti, dospělí, starci. Kulhavý poutník vždy najde něco pozitivního, vnímá smrt jako součást života. Rozvíjí úvahy o čase a věčnosti
Olej „V červnu“ z roku 1938. Kulhavý poutník se zamýšlí nad tématem marnosti a vztahu k naší zemi. Dětské vidění světa: motýl, křehkost života. Myšlenka na smrt otvírá život v celé jeho kráse. Obraz zobrazuje slunečnou krajinu a typické Čapkovo téma vidění dětského světa: motýl – křehkost života.
Obraz „Dvě ženy se džbánky“ z roku 1934-36. Ženy mají téměř antické postavy, převládající barvy na obraze jsou do modra a jeho formát je vysoký 64×115,3cm.
Dětské motivy: „Děvčátko s květinami“ z roku1934. Děti jsou představiteli toho, za co je nutné bojovat. Čistota duše.
Obraz „Hvězdy“ z roku 1936.Člověk je ve vztahu k vesmíru maličký, nicotný, ztracený.
Obraz „Třetí procházka“ z roku 1935. Pole je zalité slunce a člověk je součástí vesmíru. Dalším obrazem z roku 1937 zobrazuje muže pracujícího na poli. Josef Čapek propojuje kosmický prostor s člověkem.
Obraz „Muž čtoucí pod keřem“ z roku 1935 představuje souzvuk člověka a přírody.
Obrazy „Myslivci pod stromem“ a „Myslivci v polích“ z roku 1937 souzvuk člověka a přírody, propojení člověka s přírodou a vesmírem.
Obrazy „Rybář v zátočině“ a „Rybář u prudké vody“ z roku 1937. Člověk je součástí přírody. Cyklus „Oheň“ z let 1938-39. Figury vyjadřují přesně to, co Josef Čapek píše do mraků. Ženy burcují proti válce. Čapek se nemohl smířit s tím, že přijde válka.
