Tak jako každý čtvrtek uspořádalo Muzeum v Podkrkonoší přednášku. Tentokrát to bylo ve spolupráci s naším Klubem bratří Čapků s názvem: „Svět očima poutníka Josefa Čapka“. Dne 16. 4.2026 přivítal předseda klubu Tomáš Kubíček známou dvojici Mgr. Alenu Pěknou a Dr. Jiřího Pešičku, v jejichž podání se celé literární pásmo odvíjelo.
Josef Čapek je znám jako malíř, ilustrátor, scénograf, ale i jako autor několika literárních děl. Jmenujme Stín kapradiny, Povídání o pejskovi a kočičce, Povídejme si, děti, Psáno do mraků a Kulhavý poutník. Poslední jmenované dílo není román, je filosofická esej o životě a smrti a je pokládáno za nejúspěšnější literární dílo Josefa Čapka. V něm píše o sobě, jak vnímá svět, o setkání s duší a hledá odpověď na otázku kam jdeme, kdo jsme a jací jsme. Josef Čapek jako poutník, který nese své břemeno, proto kulhá a vede vnitřní dialog se svým „druhým já“ o smyslu a podstatě lidské existence, o věcech života, smrti, přírodě, umění a času. Zamýšlí se nad duší, kam se poděje, když duše opustí člověka. Je to konec? Jde na věčnost? Setkává se s osobou. Kdo ji vytvořil? Co chce? Chce být úspěšná. Duše se někdy postaví proti osobě. Někdy to má těžší, než osoba. Osoba je sebejistá. Duše je sama, osoba je činorodá, ničí druhé, chce mít úspěch. Duše ne. Duše je utlačovaná osobou. Kdyby si autor mohl vybrat mezi duší a osobou, chtěl by být duší. Chce být šťastný a užitečný celku. Polemizuje mezi osobou a duší. Osoba v sobě nenese mravnost, duše nese sílu, sílu tvořivou. V duši se můj život dotváří a naplňuje. Staví se celým svým bytím za duši. Kulhavý poutník, dílo z roku 1936 je vrcholné filosoficko-esejistické dílo, které se zamýšlí nad smyslem lidské existence, životními hodnotami a osudem člověka. Je to soubor úvah, dialogů a poetických obrazů. A v tomto duchu se neslo celé literární pásmo dnešního podvečera.
